Znalost látek, jejichž název je odvozován od jména řecké bohyně lásky Afrodité, je u většiny dnešní populace jen velmi povrchní. Ačkoliv jejich spojitost se sexuální aktivitou je všeobecné známá, bývají často chápány jako přežitek minulosti. V době, kdy se na trhu objevuje mnoho moderních produktů pozitivně ovlivňujících sexuální činnost člověka, vyvolává zmínka o některých afrodiziacích spíše úsměv a pobavení. Přesto mnoho z oněch dnes synteticky vyráběných látek odvozuje svůj původ z přírodních zdrojů využívaných po generace našimi předky.
Samotná definice pojmu afrodiziakum není snadnou záležitostí. Chápeme je sice jako látky, jejichž působení by mělo blahodárně působit na intimní život, ale způsob, kterým se tak děje, je velmi různorodý. Mylnou je domněnka, že jediným účelem těchto látek je zajistit u muže dlouhotrvající erekci, či prodloužit trvání samotného aktu. Takový přístup odpovídá současnému trendu, kdy je sex považován za konzumní záležitost masového měřítka. Fyzická stránka věci je vyvyšována nad stránku psychickou, která však také tvoří důležitou součást pohlavního života. Obohacení života afrodiziaky může mít půvab hledání mystéria minulosti, středověké magie, alchymie, východních kultur či přírodních národů.
Afrodiziaka lze z hlediska původu rozdělit do tří základních skupin na látky z říše rostlinné, živočišné a na látky získané z neživé přírody. Většina z nich náleží ke skupině první.
Z rostlin se používají listy, květy, plody, kořeny bylin a jejich šťáva. Ze stromů pak kromě listů a plodů také kůra.
Nejznámějším zástupcem živočišné říše jsou takzvané španělské mušky. Jedná se o brouka jménem puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), jenž byl ve starověku nazýván cantharis. Farmakologické účinky mnoha afrodiziak získaných z živočichů jsou často neprokázané. Do této skupiny můžeme zařadit třeba paroží japonského jelena nebo maso mexických kolibříků, které se těšilo velké oblibě ve středověku. Dodnes se jako afrodiziakum používá i rozemletý roh nosorožce.
Z neživé přírody se v historii jako afrodiziaka užívaly různé nerosty. Rozemleté drahé kameny, rubíny, smaragdy, diamanty a podobně. Velmi častou ingrediencí byl pro svou barevnou a tvarovou rozličnost také mořský korál. Používaly se rozemleté kosti a dokonce drcené stalagmity, především však pro svůj falický vzhled. Ve prospěch takového jednání mluví fakt, že tyto suroviny obsahují zinek, který se po-užívá při podpůrné léčbě onemocnění prostaty a pohlavních orgánů, a hořčík, který je důležitým prvkem pro sexuální funkce a činnost močového ústrojí.
Afrodiziaka se užívají v nejrůznějších formách. Například jako tablety, nápoje, nebo ve formě sypké, jako koření v pokrmu. Některé byliny a jejich směsi působí na nervový systém prostřednictvím čichových orgánů. Jedná se o směsi látky obsahující feromony. Kouření sušených bylin je dalším z obvyklých způsobů, kterým se potřebná látka dostává do krevního oběhu. Běžnou možností je také výroba nejrůznějších mastí a olejů, které se vstřebávají přes kůži celého těla nebo pohlavních orgánů. Výrazné vstřebávací schopnosti mají sliznice úst, (při žvýkání bylin) konečníku a pochvy (nejrůznější masti a výplachy).
Odborně lze afrodiziakální účinek popsat na farmakologickém působení dnes klasického afrodiziaka přírodního původu, uznávaného oficiální medicínou – Yohimbinu. Tento alkaloid, popsaný poprvé německými badateli v devatenáctém století, má svůj původ v kůře stromu Corynanthe yohimbé.
Původní obyvatelé Afriky jej využívali již dříve při svatebních obřadech a při rituálech, které často končily sexuální aktivitou. V padesátých letech dvacátého století se poprvé podařilo připravit čistý alkaloid syntetickou cestou, ještě dlouho poté byl však přírodní yohimbin hlavním zdrojem pro přípravu léků. Podle výzkumu amerických andragogů vyvolává tento alkaloid presynaptickou blokádu alfa 2 receptorů na mozkových buňkách. To způsobuje následné hromadění noradrenalinu v mozkové tkáni. Tento hormon zvyšuje citlivost nervových buněk, čímž stoupá schopnost a intenzita vnímání sexuálních stimulů. Zpětná vazba mezi regulačními centry v centrální nervové soustavě a výkonnými orgány (tj. mužským či ženským genitálem) může koncentrovat tento efekt na sexuální aktivitu. Bylo zjištěno, že yohimbin má vztah k metabolismu serotoninu v mozku. Díky tomu se projevuje i jeho mírný antidepresivní účinek a celkově povzbudivý efekt. Jako afrodiziakum lze yohimbin úspěšně použít u mužů i žen, protože jeho působení na vnímání sexuálních podnětů u obou pohlaví je velmi podobné. Extrakt z kůry jihoamerického stromu štítosemenka (Aspidosperma quebracho), která také obsahuje yohimbin, je součástí německého léku Afrodor 2000, který je charakterizován jako „sexuální tonikum. Tento přípravek je běžně dostupný i u nás. Z kořene keře Tabernanthe iboga se získává ibogain, který má obdobné účinky jako yohimbin. Tento alkaloid byl používán při léčbě heroinové závislosti, jeho použití v terapii sexuálních dysfunkcí nebylo však zatím oficiální medicínou podrobně prozkoumáno.
Afrodiziakální účinky má i mnoho látek v současnosti zakázaných. Jedná se o nejrůznější drogy převážně rostlinného původu, které byly často používány při obřadech se sexuálním podtextem. Ve starověké Indii se jako prostředek na podporu potence a sexuální žádostivosti používalo opium, které bylo považováno za vysoce účinné afrodiziakum. Opium se kouřilo nebo podávalo orálně, mnohdy jako součást směsí obsahujících další látky, například konopí, římský kmín, či pryskyřici olibanum, získávanou ze stromků rodu Boswellia.
V Číně se mísilo s dalším tradičním afrodiziakem – ženšenem. Dlouhodobé užívání opia však působí na sexuální funkce negativně a může způsobit i impotenci.
Podle indické tradice věnovali konopí člověku bohové, aby mohl zvýšit svou odvahu, rozkoš a uspokojil sexuální touhy. Jako hlavní mu byla přisuzována schopnost prodloužit trvání milostného aktu a zvýraznit extatický stav. Pro podobné účinky se používal i hašiš, o kterém se na evropském kontinentu poprvé zmínil Marco Polo ve svém cestopise Milion.
I další rostliny, které řadíme mezi návykové drogy, jsou zároveň účinnými afrodiziaky. Inkové uctívaly jako posvátnou rostlinu koku. Rozdrcenými listy si potírali penis, aby dosáhli déletrvající erekce. Bylo prokázáno, že užívání koky vyvolává u většiny osob sexuální vzrušení. Kokain, který se z koky vyrábí, bývá dokonce označován jako erotická droga. Ze zástupců hub byla používána muchomůrka červená. Její hlavičky se nejen jedly, ale i sušené kouřily, nebo byly přidávány do alkoholických nápojů. Obsahují totiž acetylcholin a muskarin, které zvyšují dráždivost svalů a zesilují erotické zážitky.
Přidáváním rulíku zlomocného (Atropa belladonna) do vína se vyráběl „nápoj lásky. Všechny části této rostliny, především pak černé plody, obsahují velmi účinné alkaloidy stimulující sexuální funkce.
Jako čarovný kořen, kterému byly připisovány vlastnosti a schopnosti nadpřirozených bytostí, vystupovala ve středověku mandragora (Mandragora officinalis). Používala se pro výrobu mastí vyvolávajících erotické opojení, jejichž součástí byla často i jiná afrodiziaka – opium, hašiš, rulík zlomocný, bolehlav nebo španělské mušky. Mandragora, zvláště její kořen, obsahuje alkaloidy se silnými psychedelickými a cholinergními účinky (skopolamin, atropin, hyoscyamin).
I malé předávkování oběma těmito rostlinami je však smrtelně nebezpečné.